1. den - Můj vztah

19. března 2015 v 19:50 | Danča |  Challenge
S Jindrou jsem se seznámila v červenci 2013 - 1. den ve své 1. brigádě.
Mou prací byla výpomoc v kuchyni - umývání nádobí, nandavání jídla, škrábání zeleniny, krájení masa atd. Jindra dělal číšníka. Znala jsem ho jenom od vidění, nevěděla jsem ani pořádně jak se jmenuje. Jediné, co jsem věděla bylo, že se kamarádí zrovna s takovýma lidma, který já fakt nemusím.
Takže první den, kdy jsem nastoupila na brigádu mě šéfová seznámila se všema lidma z práce a mezi nimi byl i Jindra. Podali jsme si ruce, stydlivě jsem šeptla svoje jméno a pokračovala v práci. Celé léto jsme se nijak nebavili, občas jsme spolu něco nakrájeli a u toho prohodili pár slov ve stylu kam jdeš na školu, cos dělal včera nebo tak. Když procházel kolem, když u baru točil pivo, když si šel do kuchyně pro jídlo, vždycky jsem po něm nenápadně pokukovala. Když jsme se výjimečně střetli pohledy, tak jsme se na sebe jen tak usmáli a dál si sebe nevšímali.
Někdy v půlce srpna jel Jindra na vyndání šroubů ze zlomené nohy. A když byl pryč z práce, tak se mi o něm zdálo. Už si nevybavím, co přesně to bylo, myslím že něco, že mě vozil autem do školy, nebo tak. Nějaká blbost. Ale ten sen mě donutil o něm přemýšlet a říkala jsem si, že je vlastně docela fajn a pěknej, že by třeba stálo za to, ho poznat. Tak jsem mu napsala. Nenapadlo mě nic lepšího než mu říct ten sen, ale chytil se. Ležel v nemocnici, takže stejně neměl co lepšího na práci. Tak jsme si psali a psali a snažili se poznat toho druhýho. A když ho pustili z nemocnice a mohl zase chodit a řídit, tak mě pozval do kina. A ten den, to všechno pořádně začalo.
26.8. jsme spolu teda jeli na horor v Zajetí démonů. Hrozně jsem se bála, že si nebudeme mít o čem povídat, protože jsme spolu museli jet 72km autem do kina. Ale bylo to fajn. V kině jsme se chytili za ruku asi ve 3/4 filmu.





Potom jsme spolu byli párkrát venku a po skončení prázdnin, kdy jsem musela odjet na intr a nastoupit na střední jsme si často psali. Bylo mi fajn, dobře se mi s ním povídalo a pomáhal mi zapomenout na minulost (o tý se tady bavit nebudu). Na spoustě věcí jsme se spolu shodli, ale když už jsme pak začali brát náš vztah jako oficiální, občas jsme se dost hádali kvůli jeho kamarádům, holce, kterou nesnáším a byla to jeho kamarádka, kvůli trávě. I přes všechny hádky nás to ale táhlo k sobě a já jsem cítila, že se opravdu zamilovávám. Při každém pohledu na něj se mi rozbušilo srdce a šimralo mě v břiše. Chtěla jsem ho pořád držet za ruku, dotýkat se ho a vědět, že je tady pro mě.
O Vánocích jsem od něj dostala úžasnýho plyšovýho medvěda, o kterém věděl, že po něm už hrozně dlouho koukám.
Já mu koupila mikinu s nápisem 1213, protože jsem věděla, že jednou jsme spolu jeli autobusem a šel kolem nás kluk v týhle mikyně a Jindra mi říkal jak moc by jí chtěl. Měl z ní velkou radost, i když jsem si jí tak trochu přivlastnila teď já.


Silvestr 2013/2014 byl nádhernej. Poprvé mi pošeptal ty dvě slova. Miluju tě. A já byla šťastná a věděla, že je dobře, že ho mám.
Po Vánočních prázdninách jsem byla nemocná a musela brát antibiotika a Jindra měl pořád volno, tak byl doma se mnou. Ležela jsem asi dva týdny a když už jsem myslela, že budu zdravá, tak mě opustil hlas. Nejdřív jsem chraptila, potom jsem musela šeptat a nakonec jsem nemohla mluvit vůbec, což pro mě bylo fakt peklo, protože jsem hrozně ukecanej člověk. Takže jsem měla vždycky po ruce mobil a mluvila na rodinu přes google překladač. Teta z toho měla hroznou prdel =D Léčila jsem se litrama Vincentky a Jindra se nalejval hruškovicí, aby prej ty bacily ode mě ze sebe vypálil.


Jestli si dobře vzpomínám, tak týden po tom, co jsem se vrátila po nemoci do školy jsem se rozhodla, že si udělám dredy. Nevím přesně proč jsem se pro ně rozhodla, ale prostě se mi líbily a chtěla jsem nějakou velkou změnu. A protože Jindra dřív dredy měl, tak mi je upletl on. No.. První měsíc jsem vypadala jak po zásahu elektřinou, jak mi ty háďata trčely na všechny strany a odstávaly i z culíku. Ale když potom slehly, tak vypadaly super. Všichni mi je chválili, až na rodiče samozřejmě - ti se mě každý víkend ptali, kdy se jich zbavím.
Někdy po Vánocích jsem taky Jindru vzala ke koním a učila ho jezdit. Zalíbilo se mu to a jezdíme spolu pořád.
No a rok se s rokem sešel a byly tady zase letní prázdniny, které jsme se rozhodli strávit společně. Našli jsme si ranč, sbalili si věci na dva měsíce a odjeli. Měli jsme pokoj pro sebe a viděli jsme, jak si spolu budeme rozumět, jestli spolu chceme později bydlet. Nějakou dobu jsme se hádali, viděli chyby toho druhého a pořád měli nějaký problém. Pak jsme si o tom ale promluvili a najednou byly všechny problémy pryč. Prázdniny jsme si úžasně užili, každý večer po práci jsme se mohli projet na koních, byli tam pohodoví lidi a prostě všechno bylo fajn.
Od září jsem musela zase odjet na intr a bylo to pro mě hrozný. Přes prázdniny jsem si hrozně zvykla na Jindrovu přítomnost a chtěla jsem s ním být co nejvíc. Hrozně mě ničilo a pořád ničí to, že s ním nemůžu být, víkendy mi prostě nestačí..Nějak jsem teda přežívala a byly tady naše druhé společné Vánoce. Já jsem dostala krásný kytičkovaný Vansky (jsem ujetá na všechny kytičkovaný věci obecně) a já mu dala foukací harmoniku, o který už hrozně dlouho mluvil a věděla jsem, že doufá, že mu jí k těm Vánocům dám.
A už se teda pomalu blížím k přítomnosti. Domluvili jsme se spolu, že už od sebe nechceme být pořád tak daleko, takže Jindra od září půjde bydlet za mnou do Jihlavy a budeme spolu na bytě, takže se náš vztah posune o něco dál. Chtěli jsme jet v létě pracovat do zahraničí a zlepšit si angličtinu, takže jsme si našli fakt super brigádu v Irsku, kam odletíme na celé dva měsíce. Už se na Irsko a společné bydlení hrozně těším, nemůžu se dočkat až to přijde. Jsem zvědavá, jak spolu budeme vycházet, ale vidím to optimisticky a věřím, že to spolu zvládneme.





Tak snad to někdo dočetl až sem, zvládla bych toho napsat i mnohem víc, ale snažila jsem se to shrnout aby to nebyla až moc velká nuda. Taky jsem vynechala některý důležitý věci, o kterých nechci veřejně mluvit, ale myslím, že to moc nevadí.
 


Komentáře

1 simonadostal simonadostal | Web | 19. března 2015 v 20:00 | Reagovat

To je tak krásný článek :)
Vy jste tak dokonalí spolu :))
A ty fotky.. Fakt krásný :)

2 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 20. března 2015 v 10:04 | Reagovat

Opravdu krásný článek :-) jste krásný pár a přeji Vám hodně štěstí :-)

3 Deny Deny | E-mail | Web | 20. března 2015 v 22:50 | Reagovat

- jste spolu moc krásní ;-) ať vám to vydrží dlouho ;-)
- mimochodem přijala jsem tě do faovrites ;-) tak doufám že si četla podmínky  a víš co tě čeká ;-) doufám že se tvůj blog stane mým oblíbeným článkami a tak ;-)

4 Michaela Michaela | Web | 21. března 2015 v 22:36 | Reagovat

Přečetla jsem si to celý, máte fakt krásný vztah :) Držím Vám palce ať Vám to spolu dlouho vydrží a ať společné bydlení přinese jen samé radosti, jste spolu fakt kouzelní a hrozně Vám to sluší :) Ta poslední fotka na těch koníkách, to je jak z pohádky!

5 znavená. znavená. | Web | 19. května 2015 v 16:42 | Reagovat

Ty dredy jsou vážně super :) No ona je to tak skoro vždy, když si neumíš s jedním člověkem představit být, pak je z toho láska jako trám :-) Moc vám to přeju, ať vám to vše vyjde, a dredy jsou super :) Taky bych je moc chtěla, ale nemám na to odvahu.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama