Únor 2016

Cena života našich mazlíčků

21. února 2016 v 17:15 | Danča |  My life
Poprvé píšu článek na téma týdne a navíc bude dost dlouhý.. Píšu o vlastní zkušenosti, která se stala po Vánocích.

Cena života našich mazlíčků

Vánoce a Silvestr slavíme s rodinou, takže jsme se všichni sešli doma a užívali si chvíle radosti a pohody.. Na Silvestra u nás doma byla naplánovaná oslava pro rodinu a známé. Ráno taťka volal na naší fenku Jenny, ale nepřišla.. Šel se podívat na chodbu a našel tam načůráno, což se nikdy dřív nestalo, tak už mu to bylo divný.. Sešel dolů a viděl Jennynku, jak stojí pod schodama a nemůže nahoru.. Neposlouchaly jí zadní nohy.. Tak s ní jel k veterináři, který usoudil, že to bude nějaký problém s těma zadníma nohama, daj jí injekce a léky s tím, že ať je pár dní v teple a v klidu.. Takže Jenny byla uložená doma a dole ve sklepě, v naší "picí" místnosti se slavilo..
Chodila jsem jí pořád kontrolovat, ale zdála se mi pořád horší a horší.. Když zeshora přišla sestra a řekla mi ať se jdu s ní zase podívat nahoru, tak už jsme se fakt bály.. Jenny tam ležela s nohama rozjetýma do všech stran a hodně těžce a nahlas dýchala, měla tvrdé břicho a nemohla vstát. To bylo asi v půl jedenáctý..
Vzpoměla jsem si na skupinu na facebooku - Veterináři (a nejen oni) radí a rychle jim tam napsala co se stalo a jak bych jí mohla pomoct, protože všichni už pili a já nemám řidičák, abychom s ní jeli na veterinu.. Pomohli mi tam najít číslo na pohotovost, která fungovala i na Silvestra, všude jinde mě odbyli.. Takže jsem měla domluveného veterináře, ale pořád nebyl nikdo, kdo by mohl řídit.. Naštěstí si strejda vzpoměl, že na pohotovosti v elektrárně je jeho spolupracovník a že nesmí pít, tak že by nás tam mohl odvést..Vyšlo to, takže jsme o půlnoci vyráželi směr Aurum Vet v Českých Budějovicích.
Asi po hodině jsme dorazili a už na nás čekala veterinářka. Viděla v jakém je Jenny stavu a konstatovala, že kdybychom nepřijeli co nejdřív, nejspíš by to nepřežila.. Dala jí kapačku a do šesté hodiny ráno jí stabilizovala a snažila se zjistit příčinu jejího stavu. Já jsem se s ní bavila o příznacích, že veterinář doma si myslel, že jde o něco s plotýnkou a že já se bojím zánětu dělohy, protože dost často měla falešnou březost.A bohužel jsem měla pravdu.
Udělaly se jí krevní testy, ty ukázaly, že je v těle rozjetý zánět a že je třeba něco co nejdřív dělat. Tak se udělalo sono břicha, ale tam bohužel nebylo nic vidět, protože byla hrozně zaplynovaná.. Ale bylo jasné, že to bude pyometra.


6. den - Moji mazlíčci a jejich fotky

21. února 2016 v 14:26 | Danča |  Challenge
Konečně jsem dostala chuť zase něco málo napsat a říkám si, že bych měla dodělat započatou 30 days challenge, dnes na téma

Moji mazlíčci a jejich fotky.

Když jsem byla malá, tak děda měl fenku německého ovčáka Aranku. Bohužel už si jí moc nepamatuju, bylo mi asi 6 když umřela. Pamatuju si, že ke stáří dostala rakovinu a všude po těle měla boule a když už to s ní bylo hodně špatný, tak se děda rozhodl jí nechat utratit, aby se netrápila. Já jsem byla u toho a dodneška si to pamatuju..Bohužel nemám teď u sebe žádnou její fotku, ale až nějakou najdu, tak jí sem pak přihodím, protože si to určitě zaslouží.

Asi půl roku po smrti Aranky jsme si pořídili fenku zlatého retrívra - Jenny.
Jennynka se narodila 15.6.2005 kousek od Písku. Bohužel mi tehdy bylo 7 let, nevěděla jsem vůbec nic o problematice chovu bez průkazu původu, takže je bez PP. O této problematice mám v plánu napsat brzy článek.
Když jsme si Jenny přivezli, bylo mi tenkrát sice 7 let, ale zvládla jsem jí naučit základní povely a parádně jí socializovat i když jsem o tom nic moc nevěděla. Letos jí bude 11 až do Nového roku 2016 neměla žádný zdravotní problém. Je plhodnotným členem naší rodiny a neumíme si představit jaké to bude, až tu s námi nebude..